Lament

4. prosince 2017 v 22:17 | Sněžková |  Žabí prohry
Občas mívám mlhu vlčí
(Lukáš promine…)
to když v metru trčím
nebo v šalině
Zdá se mi, že svět je krásný,
pak však přijde prozření.
Asi jsem si včera dala
zase málo hulení.
Kouknu se ven - bez legrace!
Nuda, šeď, šeď, čára, strom
Je to jen mystifikace,
zavřou se dveře, jedu dom…
Jak by bylo krásně lidem
v kotlině český,
kdyby s úsměvem a klidem
chovali se k sobě hezky?
Jenže lidi - to je pakáž,
pořád klepu na vrata.
Vzpomenem si na to pak, až
zbydou jenom zvířata?
Občas mívám mlhu vlčí
(Už zas? Omlouvám se!)
do kapsy nás zkrátka strčí
telátko i prase.
Nepindají, nepodráží,
nebodnou nás zezadu
Měli bychom i v povaze naší
vzít si z nich pár příkladů…
Jenže my jsme hovada,
každý jen sám sebe vidí.
Co bych chtěla? Prostě lidi…
22.9.2017
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama