Legenda o drakovi z Wawelu

8. prosince 2017 v 22:00 | Sněžková |  Žabí prohry
Intro: Sun sun sun
makes me fun.
Die Sonne
nur die Wölken ohne.
Słońce świeci, ptak lata,
nebe voní jako máta...

Nad Krakovem v pomněnkovém nebi,
válí se beránek Měsíc, pěkně se šklebí
a u Wawelu, přesně nad tím hradem
seskočil na zem a obchází ho zadem.

Z nebe mu svítí jak loučí světelnou
kamarád Slunce hlavou pozlacenou
a beránek než aby se šel koupat,
přeskočil hradby a jde se dovnitř vloupat.

Je vedro, nehne se stéblo v zahradě,
nikde ani noha, i když bylo by to nasnadě.
Pod hradem totiž sedmihlavá stvůra leží
a žere lidi, dobytek, koně, zboží.

Statečný švec přišel ke králi,
že zachrání zemi, on ať dívá se zpovzdálí.
Beránka chytil, vykuchal, nacpal sírovou kaší
a teď chystá se mu břicho zašít.

Pak hodil ho drakovi, pomazaného krví,
už olizuje ho jazyk třetí, prvý.
A síra začíná mu v krku pracovat,
oheň pálí a drak nemůže vzdorovat.

Žízeň je strašná, ve všech krcích ji drak cítí,
dolů k Visle musel se jít napojiti.
A jak tak chlemtal, najednou je ticho,
upil se k smrti a prasklo mu břicho.

Statečné švícko před králem hlavu kloní,
řka, že chce princeznu, že oči má jen pro ni.
A od té doby dává si beránek bacha,
neskáče z oblohy, nepravosti už nepáchá.

Jen Słońce je stále v pomněnkové výšině
a občas beránky chová na klíně.
13.11.2017
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama