Mikulášská pro Péťu

8. prosince 2017 v 22:11 | Sněžková |  Žabí prohry
Sedím na nádvoří, proutěný koš v klíně,
na zádech křídla, andělská, bělostná.
Čekám tu pod lampou na Helfštýně
a mám strach, že mě nikdo nepozná.

Padají vločky velké jako pětikoruny
a támhle pod věží stojí čert, je ztuhlý
zimou a zalitý už třemi rumy,
má v pytli černočerné uhlí.

Čekáme na zvony, až odbijí pátou.
Co že děláme na druhém konci republiky?
Kašleme dneska na matičku stověžatou,
i na Moravě najdeme malé hříšníky.

Už zvoní! A branou vchází průvod,
Mikuláš vede zástup malých dětí.
Lesknou se jim oči - strachem? Nemají důvod
a vločky z nebe zas rychleji letí.

Za pár dní vydají se k Ježíškovu chlévu
všichni, kdo dnes u televizí leží,
ale dnes za tónů andělského zpěvu
roztají zlá srdce jako můj čert pod věží.

"Tak vstávej, andílku, křídly mávni
a vyleť vstříc tomu zástupu.
Vždyť ty malé úsměvy jsou dne to hlavní,
ty buď hodný a já na ně zadupu."

Je večer, od Lipníku přichází mlha
a s ní průvod dětí, svíčka za svíčkou, bok co bok,
a temnotu ten zástup světlušek trhá,
sejdeme se tu zase napřesrok.
29.11.2017
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama