O hře Ohře Louny

4. prosince 2017 v 22:11 | Sněžková |  Žabí prohry
Převozník Helmut mlád 70 jar
Se svou pramicí po Ohři vesloval
Již padesát let převáží
Opozdilce z lounského nádraží
Je však sám a srdce mu praská
Čeká, že objeví se jeho životní láska
Je plachý a nezkušený a panic
(Na to Kamil, prosím, neřekl pranic…)
Helmut se však jednoho dne dočkal
Do pramice k němu nastoupila kočka
Vysoká je, ztepilá, vítr si hrál s kadeřemi
Na lýtkách té úžasné ženy
Ano, ona - Květa Hošek
Vložila pár svých kadeřavých nožek
Do pramice k Helmutovi - chudák ani nedýchal
A nesmějte se, jinak nezjistíte, co bude dál!
Krokem jako nebojácná slonice
Vstoupila Květa Hošek do Helmutovy pramice
Helmut však takovou razanci nečekal
A chtíc nechtíc - i s lodí se rozhoupal
Neměli šanci - láska měla cestu jinou
I skončila Květa hluboko pod hladinou
Helmut - ač neplavec - rychle se osmělil
Do vln Ohře Louny šipku zalomil
Poté, co spolu v Čechách utonuli
Pluli dál, až v Hamburku je vylovili!
Tak končí - alespoň doufám! - tato tragédie
Ať Helmut s Květou v našich srdcích stále žije!
Dýja dýja dá!
12.9.2017
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama