Navždy stopařem

27. ledna 2018 v 23:46 | Sněžková |  Navícovky
Zamávej mi ručníkem
a stůj při tom či seď.
Zamlží se mi brýle. A co?
Vždy "42" bude odpověď.

Jsem tady, Ty jsi jinde
a právě oba žijem.
Ve sněhu nebo v páře
na druhém konci galaxie.

Nikdy mi nebudou patřit slova,
která jsi dnes do ručníku schoval...

27.1.2018
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 D.n. D.n. | Web | 28. ledna 2018 v 8:02 | Reagovat

Byť směrem k hvězdám napínáme luk,
stejně je většině všechno Fuk.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. ledna 2018 v 16:36 | Reagovat

V mlhovině par
život ztrácí tvar
/je-li ručník froté
pak i den dva poté/
možná ti to nevoní
za vším stojí Vogoni. :-)

3 Sněžková Sněžková | 29. ledna 2018 v 9:20 | Reagovat

[1]: Jsou okamžiky, kdy místo luku
měl by být prostor spíš pro bazuku...

4 Sněžková Sněžková | 29. ledna 2018 v 10:21 | Reagovat

[2]: Ó, fretná chrochtobuznosti,
už první řádek láme kosti...
Tvé mikturace jsou mi
kousnutím do tepny od dravé šelmy.
A co teprve plzná včela,
když od okna mi vyletěla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama