-A1-

9. února 2018 v 9:36 | Sněžková |  Cizí, ale ne úplně...
Originál - Tadeusz Miciński
http://literat.ug.edu.pl/micinski/005.htm

***
V safírové hlubině mých snů
tone smuteční hvězda z mé lodě.
Mrak zažene její záři do stínu,
utopí ji v potemnělé vodě.

V temném lese
slavíci pějí,
na obloze hvězdy zahálejí.

Poletím! Poletím!
Pak zemřu u tvých novou.
V hluboké, studené řece
jen hvězdy žít mohou.

Duše je plamen bílý v dáli,
přes moře letím tam v tu dál.
Já, rytíř boží, o skály
rozdrtím svůj svatý grál.

Visím na vrbě u cesty
jako Ježíš v rouše krvavém.
Letící orel věští mi neštěstí,
v srdci bouře, v srdci bolavém.


8.2.2018
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. února 2018 v 10:42 | Reagovat

Vrby u cesty jsou rozsochaté.
Proutkaři a proutníci si vedou svou:
Pletou páté přes deváté.

2 Sněžková Sněžková | Web | 11. února 2018 v 17:30 | Reagovat

[1]:...a stejně se nikdy nespletou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama