Grafoman

12. února 2018 v 13:17 | Sněžková |  Ďábel a lovec
Slova mi putují po páteři,
každičkým pórem i žilkou,
do ucha mi občas zaláteří,
zmizí a vrátí se, s pravdou i mýlkou.

Za nehty schovaná, i v dřeni kostí,
v podkolení jamce slova ukrytá,
v žaludku, i když se jinak postím,
přežraná slovy jsem, plná až dosyta.

Nejkratší cestu si hledají z těla,
skládají se jako křídla z mýtů.
Vytečou z páteře zcela,
na konci mé ruky do grafitu.

Do očí pak vstoupí potůček přetenký,
složený z černých slov - bublavé myšlenky.

12.2.2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D.n. D.n. | Web | 12. února 2018 v 13:57 | Reagovat

Občas mně napadnou slova,
ulitá do olova.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. února 2018 v 15:42 | Reagovat

Některá slova zrajou v plicních sklípcích jako ušlechtilé sýry.
Je to jen otázka víry.
A značky cigaret.

3 Sněžková Sněžková | Web | 12. února 2018 v 22:53 | Reagovat

[1]: Pak je dobré slova vážit,
než je bez rozmyslu někam vrazit.

4 Sněžková Sněžková | Web | 12. února 2018 v 22:56 | Reagovat

[2]: Se slovy je to podobné jako s prdy (dámy prominou). Ta nevyřčená se hromadí v těle, kroutí se, bodají a lezou míchou do mozku, kde díky nim vznikají myšlenky na ho***... :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama