Mocnina

27. února 2018 v 22:57 | Sněžková |  Proluky
Kdo by to řekl, že mě stále baví
ždímat svá slova z mozku, z kůže
a zamilovávat se do představy
nepředstavitelného muže.

A proč se zabývati dějem,
když můžu začít pointou?
Zaláskuju se bez naděje
na druhou a pak i na entou.

"Umíš psát", říkáš, "to už vím.
Umíš i počítat?" ptáš se v spršce komet.
"Tak ale počítej i s tím,
že to zase bude bolet."

Hlasy uvnitř hlavy po tobě pořád brečí.
A i když je biju řemenem, tak je nevyléčím.

27.2.2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D.n. D.n. | Web | 28. února 2018 v 2:53 | Reagovat

Takhle jednou cestou z kina,
říkám si: "To už je moc!"
Bude muset odmocnina,
přijít na pomoc.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. února 2018 v 11:56 | Reagovat

Jo!
Kdysi na gymplu jsem psal ala ne Ruda (písně komické) - vzpomínám si už jen na útržek:
"My rovnicí jsme kvadratickou,
ve které diskriminant dříme;
my řešíme ji
a my ji vyřešíme!" :-)

3 Sněžková Sněžková | Web | 28. února 2018 v 22:38 | Reagovat

[2]: ...a tak kvadratické rovnice dostaly konečně ten správný poetický nádech :-D

4 Sněžková Sněžková | Web | 28. února 2018 v 22:40 | Reagovat

[1]: Moc bych si to přále, ale taky tomu moc nevěřím. Spíš mnou cloumá ta bez-moc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama