(Ne)Léčená paranoia

12. února 2018 v 12:17 | Sněžková |  Ďábel a lovec
Za závojem z pomněnky lesní
mříže se lesknou chladné,
v mozku mi uragán běsní,
čekám, kdy na mě ten závoj spadne.

Ukryje tělo i s postelí,
zmizím ze světa. Co pak se stane?
Zavřou mě za mříže do cely,
do pravdy zkonstruované.

Kde je zář pomněnky, malého květu,
blankytně modrého šlechtickou krví?
Doznělo dunění bubnu i klarinetů.
Nevím nic a nikdo z vás to neví.

Za závojem, za ocelí, za mříží,
sleduje mě teď jen oko ostříží.

12.2.2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D.n. D.n. | Web | 12. února 2018 v 13:54 | Reagovat

Zakřičel ostříž lesní,
že prý Sněžková nesní!
Já mu řekl: "Hovadina,
to bude snad ňáká jiná".

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. února 2018 v 15:39 | Reagovat

Pomněnka bahenní volnokvětá
zdála se býti něčím sjetá. :-)

3 Sněžková Sněžková | Web | 12. února 2018 v 22:50 | Reagovat

[1]: A co když se vážně bojím
schízy nebo paranoi???

[2]: Právě proto užila jsem lesní.
Tu zbaštím, tu bahenní však nesním...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama