Stříbroplachý

28. února 2018 v 22:31 | Sněžková |  Proluky
Už zase zvědavý nahlíží do oken
a lechtá koberce chladnými prstíky.
Na jasném nebi zcela osamocen,
rampouchy po nocích věšívá na kliky.

Směrem k ránu rozhodí svou hřívu,
stříbrných vlasů, do kterých se schová.
Krůpěj potu ulpívá na předivu,
tváře se zbarvují do nachova.

Souká mé nitky na vřeteno osudu,
otáčí, šmodrchá vlákna z koudele.
Čekáte na smrt? Já čekat nebudu!
Vyhlížet kostnatou přes pelest postele.

Kulatý poutník se na nebi nezmění.
Přidá mi pod polštář trochu hvězd do snění.

28.2.2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D.n. D.n. | Web | 1. března 2018 v 6:53 | Reagovat

Sněžková, jděte před školu posypat chodník. Uklouzl jsem na něm.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. března 2018 v 8:43 | Reagovat

Luna na rozdíl od měsíce
stříbrem si barví svoje líce.

3 Sněžková Sněžková | Web | 1. března 2018 v 10:55 | Reagovat

[1]: No jasně. Já ho posypu a jiní se na mě sesypou, že jsem jim zničila kluziště, to tak...

4 Sněžková Sněžková | Web | 1. března 2018 v 10:57 | Reagovat

[2]: Ano, Luna, jako správná marnivka, má na sobě spoustu stříbrného mejkapu. Zato Měsíc, pán, „hajlajtuje“ svou moudrost stříbrnými vlasy. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama