O nejhlubším tichu

20. srpna 2018 v 12:55 | Sněžková |  Tři tečky
V hlavně zní ti stovka výkřiků,
ven žádný ale nedolehne.
I když stokrát bereš za kliku,
dveře zamčené, závora se nehne.

Ozvěna se vkrádá za každý náznak ticha,
bez duše, bez života pluješ dnešním dnem.
Ta stovka výkřiků se uvnitř hlavy míchá,
ledové kapky pod mléčným krápníkem.

Jen bílý květ na konci stvolu,
voní a rozdírá, útočí na míchu.
Mlčíme. Každý sám i spolu.
Na dně cínového kalichu.

Když slyším tvé ticho, tak mě to bolí.
A můžeš mě požádat.
V jakoukoli hodinu a o cokoli.

20.8.2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. srpna 2018 v 20:59 | Reagovat

Hřebíky stoffky
probijí kroffky.

2 Sněžková Sněžková | Web | 22. srpna 2018 v 21:30 | Reagovat

[1]: To stalo se mi.
A krovky zasviněny
prašným nánosem
přibily mě k zemi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama