Venom

29. srpna 2018 v 15:13 | Sněžková |  Tři tečky
Na bílé květině černé poupě raší,
za obzorem slunce mizí ve slámě.
Vzduchem se prý smutek nepřenáší,
tak proč převálcoval zrovna mě?

Slunce stoh zapálilo jasným plamenem,
stejně tvé oči planou do noci.
Pojď, vezmeme se kolem ramen,
není, už není mi pomoci.

Nemoc mnou cloumá, nesmím to vzdát,
prý se to občas ztratí s věkem.
Zkouším se bezúspěšně vykurýrovat,
ty jsi mým jedem a zároveň lékem.

Proklínám každý den, páteční, středeční,
kdy začalo hořet v mé oblasti srdeční.

29.8.2018
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. srpna 2018 v 18:16 | Reagovat

smuteční těžké válce
dunějí někde v dálce...
budu ti držeti palce. ;-)

2 D.n. D.n. | Web | 30. srpna 2018 v 7:07 | Reagovat

Ve starodávné džunce,
padlo mi do oka slunce.

3 Sněžková Sněžková | Web | 30. srpna 2018 v 9:51 | Reagovat

[1]: Děkuji, budu se snažit neuhořet.

4 Sněžková Sněžková | Web | 30. srpna 2018 v 9:58 | Reagovat

[2]: Na džunce či plachetnici,
když mám díru v srdečnici,
třeba voda odplaví
kusy srdce bolavý.

5 Lucienne Lucienne | Web | 5. září 2018 v 11:55 | Reagovat

V oblasti srdeční je požár vždycky nejnebezpečnější. Chce to pořádnou kontrolu na kardiu. :D
Jinak básnička povedená. "Vzduchem se prý smutek nepřenáší", to je skvělé. A poslední dvouverší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama