42 povzdechů

5. září 2018 v 1:10 | Sněžková |  Tři tečky
Hej, holka, moc cejtíš
a taky toho hodně víš.
Hej, děvče, moc nad vším premejšlíš...
A na cestě, kde srdce tě pak bolí
půjdeš prachem,
ohneš stromy jako stvoly
a svým strachem
spláchneš všechno, co tě bolí.
Hej, holka, je nejvyšší čas
vyřídit si mimozemský pas
a s ručníkem a krabicí anglického čaje
vystoupit z reality.
Půjdeš i ty?
Nemyslím, že někdy bys mě zklamal.
Mam tě ráda, nepatříš mi,
a proto půjdu sama...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 D.n. D.n. | Web | 5. září 2018 v 6:05 | Reagovat

A při třiašedesátém vzdechu,
zalezu pak do pelechu.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. září 2018 v 9:32 | Reagovat

Mimoreališťani prý mají fialkové oči.
Ověř to, prosím.

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 6. září 2018 v 23:11 | Reagovat

Obrovská bílá zadnice
dvěstěkilové prasnice !!

" Vzchop se už k činu !!"
( na půl úst kráká )
ztlačená  hlava  nebožáka
uskřípnuta tam pod prdelí !

zsinalé  rety z ní vyrážejí
dvaačtyřicet  povzdechů :

.... " Se  nadzvedni !  nadzvedni  z  pelechu !!!
pryč od zadnice  tý  ... macatý !"

Muž vyrval se !
... napůl pak placatý
konečně odtržen od zadnice
vrhl se  dolů  z okenice
kus podvazku třímaje ve pěstí
z výšky ... tak... metr ( naštěstí !! )

...po pádu  z výšky  ,,rozplacetěl ,,
Stačil si ještě pozapnout  gatě,
přeleženou  si protřepal ruku
a okamžitě  je  na  úprku !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama