Pelichán

17. prosince 2018 v 12:52 | Sněžková |  9 - Od kobyly k oslu
Tahám si, tahám verše z paty
na okraji matičky měst stověžatý
a z jedné z věží jednou skočím dolů,
křídla totiž mám a v kapse láhev vitriolu.

Zamávám jimi, až vyletí pár pírek,
schovám si je do krabičky od sirek
a až ti bude smutno, jo, dobře to znám,
otevřu ji a pírky tě polechtám.

Tahám si, tahám verše z paty
pro tvoje oči a pro srdce zlatý.
Trošku, jen trochu je obě znám,
ale ráda pro ně z křídel pelichám.

Až poslední pírko z křídel ztratím,
nebude cesty zpět, těžko se ti vrátím…
Ale to je ještě dlouhá doba, zatím
píšu a píšu. A tím si čas krátím.

17.12.2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D.n. D.n. | Web | 17. prosince 2018 v 17:23 | Reagovat

V botě nosím kousek vaty,
neb na patě zas puchejř mám.
Když jdu, tak vidím všechny svatý
a v oku trčí zase trám.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. prosince 2018 v 19:32 | Reagovat

Nejlíp se skáče z orloje
tak zhruba o půl páté
uvidíš spoustu turistů
a taky všechny svaté. ;-)

3 Sněžková Sněžková | Web | 22. prosince 2018 v 23:23 | Reagovat

[1]: Když nemáte boty řádně vystlaný,
budou vaše paty notně odraný...

4 Sněžková Sněžková | Web | 22. prosince 2018 v 23:25 | Reagovat

[2]: Skákati z orloje?
Božíčku, no to je
ale pěkná dřina,
zvlášť když vrátný,
muž dost statný,
v rukou čudl od výtahu třímá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama