Těsně

10. prosince 2018 v 13:52 | Sněžková |  9 - Od kobyly k oslu
Slunce je nízko, až kolena v loužích máčí
a Zima svým křišťálovým mečem mává.
Usnuly i šedé cáry mlhy na bodláčí,
sněžit mi v duši, sněžit nepřestává.

A než se můj milý naděje,
mám v nitru samé závěje,
v nich usnu a už se nevzbudím.

Slunce je nízko, že i lokty hladí zemi
a Zima pod pokličky nahlíží.
Je lepší sny mít a nebo nemít?
Mít křídla andělská či oči ostříží?

A než se můj milý naděje,
odejdu tam, ke krásně je,
kde usnu já i každičký můj rým.

Slunce je nízko tak, že ti dá pusu na čelo.
I mně se toho zkrátka zachtělo…

10.12.2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. prosince 2018 v 19:11 | Reagovat

Horkou jehlou ze závěje
stavím iglů
vítr pěje. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama