Šedesát čtyři polí

Středa v 20:59 | Sněžková |  11 - Požární oplachové směrnice
Jsem chladná bílá královna,
ty jsi mým černým králem,
partie jasná, leč nerovná
ve světe dokonalém.

Jsem věží na vedlejší pozici,
ty střelcem bez štítu.
Na rozdíl ode mě máš ostrou munici,
no a já? Koukám a trčím tu.

Můj milý je smutným šachistou.
A já stále obracím se po něm.
A budoucnost mám dosti nejistou,
místo koše dostala jsem koněm.

Ale pořád ráda s tebou budu hrát.
I když výsledkem je vždycky pat.

13.3.2019
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | Středa v 21:23 | Reagovat

Lepší je žravá dáma.

2 Fredy Kruger Fredy Kruger | Čtvrtek v 1:12 | Reagovat

" Již třikrát jsem zvítězil  nad  tebou !!!"
  ( Bill  Filcc  hraje  šachy  sám se sebou )

" Říkám ti, neser mě !!... nebo "
( řve  alternativni  ego )
"  Jáá... v  dobré  pozici  byl jsem "..
( Ego  je  též  Billem  Filccem )
" Krále, - tu  figurku  polož  tu !!
... táák !  a teď  ti  dám přes  držku !!"

" Já ti dám !!"

" Vyhraji  nad  tebou !!"

Bill  Filcc  se  popral sám  se  sebou !!
Těch  facek !! " Kurňa !  to bolí !!!
... šedesát  čtyři polí ....
My  byli jsme pěkní  woli !!
... modřiny  wole  nemáš - li ???"

dvě  ruce  si vzájemně potřásly ...
a současně prohrábly  pačesy..

" Wole,  co  sme  si ... to sme  si !"
Bill  Filcc  pak  hovoří  :  " Jsem z toho  jelen !!"

... pak  ve  postel  vkočil  !!    byl rozveselen !

3 D.n. D.n. | Web | Čtvrtek v 7:03 | Reagovat

Onehdy roztřásl jsem se strachy,
neb jsem dal za šachy všechny prachy.

4 já | Čtvrtek v 16:44 | Reagovat

Nebáseň

Pokaždé, když tvořím Ti "básně",
Tak má upřímnost lehce pohasne.
Daň za snahu, aby zapadlo vše krásně.
Proto "nebáseň", teď je vše jasné...

Občas v průběhu naší partie,
lež pravdu rozkryje...
Občas jdu fantazií proudem času zpátky.
A představuji si, jak já odmala s Tebou vyrůstal,
snad aby ani jeden z nás, nikdy sám nezůstal.
Ale měla bys volnost a já pro "sichr" stál opodál.
Nikdy bych nedopustil, aby se Ti vichr do očí smál
a aby tě nechali napospas, bloudit v temném lese.
Sama víš, jak dobře vidím za tmy,
v představách slyším, Tvůj hlas, jak lesem se nese,
A vždy by stačilo, jen ruku podat mi...

Jen na chvíli, než bych Tě vyvedl na světlo,
aby se v nástrahách a mylných domněnkách,
nikdy Tvé nitro nespletlo...
Nedopustil na Tebe nabalit cizí faleš.
Vždy bych Tě z ní oloupal, jak cibuli
Chce se říct krleš...
A nebyl "ten", co jí pak nožem rozpůlí...

Nemám zbroj, jen dech co sviští přes ostré zuby,
které mi občas vypadnou z huby...

5 Sněžková Sněžková | Web | Sobota v 15:54 | Reagovat

[1]: Nažraná dáma by nebyla dámou...

6 Sněžková Sněžková | Web | Sobota v 15:56 | Reagovat

[4]: Šachy jsou jedovatá hra. Občas mám chuť všem říct, ať raději táhnou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama