V mezích normy?

11. března 2019 v 21:08 | Sněžková |  Navícovky
Už mi zase cáká na karbid
a v pokoji se mnou žirafy bydlí.
Já vím, že chce to jenom klid,
tak přejedu kabely kolečkovou židlí.

Už mi zase šplouchá na maják.
Hlasitě jako déšť na parapetu.
Jako skřípění zobáků hejna strak,
jako svist křídel, když vidím je v letu.

Už mi zase straší ve věži,
ve věži zarostlé bodláčím.
Až moc mi na tobě záleží,
tak moc, sama na to nestačím.

To z tebe, dobrotivé nebe, mi jebe…

11.3.2019
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D.n. D.n. | Web | Úterý v 6:58 | Reagovat

Chvíli cáká,
chvíli šplouchá,
žába kváká,
bzučí moucha.

2 Sněžková Sněžková | Web | Úterý v 12:22 | Reagovat

[1]: Lesy hučí, krávy bučí,
mě to mučí...

3 D.n. D.n. | Úterý v 14:39 | Reagovat

...pomůže snad jen příručí.

4 já | Úterý v 14:52 | Reagovat

Ty má citlivko něžná,
naše blahorodí, umírá dřív.
Než první jablko, z onoho stromu,
další život zplodí...
Svědkem bylas i ty, "sova sněžná",
že ono "blahorodí“,
Se pro dlouhou "trvanlivost",
nikdy nenarodí...

Každé blaho, zkrátka vychází draho,
A tak nežahej, modúzko plovoucí,
Vědět, že naše duše jsou jsoucí,
je mírně srdcervoucí.
Když nejsme spolu...

Pak už mi taky jebe,
Z tebe, ze světa,
i z temného nebe...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama